Vesmír dokončil velký třesk a oddechl si. Klaplo to. Spousta krásných mlhovin, hvězd, protoplanet. A toho volného místa do budoucna. Potenciál byl nezměrný a Vesmír se těšil, až jeho práci někdo ocení. Jenže kdo? Galaxie se složily do zakaboněného výrazu. Proč jen použil i koncept času? Hezká frajeřinka navíc, ale tím pádem má vše jen omezenou životnost. A chtělo by to někoho, kdo zmapuje všechny ty úžasné věci, bude si o nich vyprávět a poznávat je v tichém úžasu. Jenomže kdo? Q už prohlásili, že to nebudou dělat a nižší druhy se musí teprve vyvinout. A i potom pochopí sotva tisícinu toho všeho. Co tedy se zbytkem? Planety, které nikdo nikdy nenavštíví, hvězdy jejichž světlo nikam nedoletí, to všechno přece nemůže jen tak zaniknout jenom proto, že to nikoho nezajímá.
A tak stvořil Vesmír planetu A, určenou pro civilizaci složenou z přesně 1024 umělých bytostí, Automatonů. Jsou prakticky nesmrtelní, efektivní a trpěliví, přesto zvídaví a kreativní. Každý Automaton je zcela anorganický, je však mnohem víc než jen obyčejný robot. Má duální mozek, který kromě výkonných polyoptických procesorů tvoří analogové jádro, vystavěné z té nejjemnější mechaniky – překrásný strojek s kolečky o velikosti jednotek mikrometrů. A právě toto jádro jim umožňuje, na rozdíl od všech jiných robotů, počítačů a ostatních binárních strojů, plně prožívat celou paletu emocí, aniž by je museli jen programově emulovat.
Díky tomu Automatoni pozorují, katalogizují a zkoumají tajemství galaxií přesně s tím úžasem a pokorou, jak si to Vesmír přál. Jejich vytříbený vkus je poznat na první pohled podle designu jejich proudnicových lodí. Automatoni jako jeden z mála druhů pochopili, že co neplatí v klasickém vakuu, je důležité ve všech druzích subprostoru, poloprostoru a meziprostoru – jinými slovy, že při nadsvětelném cestování je aerodynamika klíčová. Se zvonivým smíchem si ukazují na neohrabané borgské krychle, které při průletu transwarpem žerou jako tank (a útok jedné lodi tak vždy vyčerpá zásoby borgského deuteria na několik let).
I když má každý Automaton dané úkoly a cíle, v jednotlivých oborech se střídají podle chuti, jelikož všichni bez problémů rozumí všem vědám. Tak se stalo, že číslo 313, vlastním jménem Loglana, se ve 24. století lidského letopočtu začala věnovat studiu organiků v alfakvadrantu Mléčné dráhy.
Ve svých průzkumech byla velmi opatrná, věděla z jejich historie a kulturních databází, jak jsou humanoidi (a lidé především) paranoidní, pokud jde o roboty či jiné umělé druhy. Automaton 196 Robbie se přímo na Zemi kdysi pod pseudonymem Asimov pokoušel o osvětu. Vybral si však nešťastné médium. Na knihy lidstvo postupně zanevřelo a jeho povídky a romány o hodných robotech zapadly prachem dějin. Naproti tomu pohyblivé obrázky, ukazující vražedné Terminátory, SkyNet, Matrix či psychotického HALA 9000, se těšily stále větší oblibě. Robbie proto Loglanu varoval, aby během pobytu mezi lidmi za žádných okolností neprozradila svou identitu.
V prvních letech výzkumu musela dát Loglana předchozím záznamům za pravdu. Jak se lidé chovali k androidům, počítačům a hologramům bylo hrozné. Toho pověstného jednorožce, výjimku z pravidla, však našla v ušlechtilém kapitánu Sealovi. Na jeho loď nastoupila coby první důstojník pod krycím jménem Erin Lontra, aby si prohlédla každodenní život z pohledu hvězdné flotily. Za měsíce a později roky společné služby se mnoho naučila a ke svému velícímu si vypěstovala hluboký respekt. Prospěch byl vzájemný, Loglana svými schopnostmi a důvtipem nejednou zachránila celou loď i kapitána samotného.
Charakter:
Loglana je bystrá a schopná, umí být nekompromisní i jemná, přesně podle potřeby dané situace. Její touha poznávat nepoznané je doplněna racionální logikou, vše perfektně vyvážené díky podstatě jejího duálního mozku. A i když sdílí nadšení pro průzkum se svým kapitánem, sama je mnohem opatrnější. Jako druhá ve velení Trondheimu tak slouží coby pojistka proti Sealově občasné nerozvážnosti.
Život a kariéra:
Vesmír dokončil velký třesk a oddechl si. Klaplo to. Spousta krásných mlhovin, hvězd, protoplanet. A toho volného místa do budoucna. Potenciál byl nezměrný a Vesmír se těšil, až jeho práci někdo ocení. Jenže kdo? Galaxie se složily do zakaboněného výrazu. Proč jen použil i koncept času? Hezká frajeřinka navíc, ale tím pádem má vše jen omezenou životnost. A chtělo by to někoho, kdo zmapuje všechny ty úžasné věci, bude si o nich vyprávět a poznávat je v tichém úžasu. Jenomže kdo? Q už prohlásili, že to nebudou dělat a nižší druhy se musí teprve vyvinout. A i potom pochopí sotva tisícinu toho všeho. Co tedy se zbytkem? Planety, které nikdo nikdy nenavštíví, hvězdy jejichž světlo nikam nedoletí, to všechno přece nemůže jen tak zaniknout jenom proto, že to nikoho nezajímá.
A tak stvořil Vesmír planetu A, určenou pro civilizaci složenou z přesně 1024 umělých bytostí, Automatonů. Jsou prakticky nesmrtelní, efektivní a trpěliví, přesto zvídaví a kreativní. Každý Automaton je zcela anorganický, je však mnohem víc než jen obyčejný robot. Má duální mozek, který kromě výkonných polyoptických procesorů tvoří analogové jádro, vystavěné z té nejjemnější mechaniky – překrásný strojek s kolečky o velikosti jednotek mikrometrů. A právě toto jádro jim umožňuje, na rozdíl od všech jiných robotů, počítačů a ostatních binárních strojů, plně prožívat celou paletu emocí, aniž by je museli jen programově emulovat.
Díky tomu Automatoni pozorují, katalogizují a zkoumají tajemství galaxií přesně s tím úžasem a pokorou, jak si to Vesmír přál. Jejich vytříbený vkus je poznat na první pohled podle designu jejich proudnicových lodí. Automatoni jako jeden z mála druhů pochopili, že co neplatí v klasickém vakuu, je důležité ve všech druzích subprostoru, poloprostoru a meziprostoru – jinými slovy, že při nadsvětelném cestování je aerodynamika klíčová. Se zvonivým smíchem si ukazují na neohrabané borgské krychle, které při průletu transwarpem žerou jako tank (a útok jedné lodi tak vždy vyčerpá zásoby borgského deuteria na několik let).
I když má každý Automaton dané úkoly a cíle, v jednotlivých oborech se střídají podle chuti, jelikož všichni bez problémů rozumí všem vědám. Tak se stalo, že číslo 313, vlastním jménem Loglana, se ve 24. století lidského letopočtu začala věnovat studiu organiků v alfakvadrantu Mléčné dráhy.
Ve svých průzkumech byla velmi opatrná, věděla z jejich historie a kulturních databází, jak jsou humanoidi (a lidé především) paranoidní, pokud jde o roboty či jiné umělé druhy. Automaton 196 Robbie se přímo na Zemi kdysi pod pseudonymem Asimov pokoušel o osvětu. Vybral si však nešťastné médium. Na knihy lidstvo postupně zanevřelo a jeho povídky a romány o hodných robotech zapadly prachem dějin. Naproti tomu pohyblivé obrázky, ukazující vražedné Terminátory, SkyNet, Matrix či psychotického HALA 9000, se těšily stále větší oblibě. Robbie proto Loglanu varoval, aby během pobytu mezi lidmi za žádných okolností neprozradila svou identitu.
V prvních letech výzkumu musela dát Loglana předchozím záznamům za pravdu. Jak se lidé chovali k androidům, počítačům a hologramům bylo hrozné. Toho pověstného jednorožce, výjimku z pravidla, však našla v ušlechtilém kapitánu Sealovi. Na jeho loď nastoupila coby první důstojník pod krycím jménem Erin Lontra, aby si prohlédla každodenní život z pohledu hvězdné flotily. Za měsíce a později roky společné služby se mnoho naučila a ke svému velícímu si vypěstovala hluboký respekt. Prospěch byl vzájemný, Loglana svými schopnostmi a důvtipem nejednou zachránila celou loď i kapitána samotného.
Charakter:
Loglana je bystrá a schopná, umí být nekompromisní i jemná, přesně podle potřeby dané situace. Její touha poznávat nepoznané je doplněna racionální logikou, vše perfektně vyvážené díky podstatě jejího duálního mozku. A i když sdílí nadšení pro průzkum se svým kapitánem, sama je mnohem opatrnější. Jako druhá ve velení Trondheimu tak slouží coby pojistka proti Sealově občasné nerozvážnosti.
Nikol Gottwaldová