bezpečnostní důstojník, směna alfa, U.S.S. Trondheim
Datum a místo narození:
18. 4. 2352, Hollensbury Spite House, Alexandria, Země
Pohlaví:
Žena
Rodinný stav:
Svobodná
Rasa:
Člověk/Pakled
Život a kariéra:
Z pozemské strany je poručík Otarie příslušnicí rodiny s pestrou minulostí. Její matka, Henrietta Mudd, je vnučkou nechvalně proslulého kriminálníka Harcounta Fentona Mudda. Věrná odkazu svého předka, dala se Henrietta už od útlého věku na dráhu pašování, krádeží a pokoutných obchodů. A byla ve svém řemesle dobrá, víc než dobrá. Vždy dokázala přesně vyhmátnout slabou stránku svých obětí. Například na Hipsteru III (jehož obyvatelé jsou proslulí zdravou stravou a smrtelným strachem z věcí jako lepek či laktóza) úspěšně přepadla místní centrální banku ozbrojená pouze bagetou v jedné ruce a krabicí mléka ve druhé. Ironií osudu byla při svých činech dopadena pouze jednou, a to na nejméně pravděpodobném místě – domovském světě Pakledů. Tam se Henrietta vypravila s vidinou snadného výdělku a rozjela portfolio svých nečestných obchodů. Po několik měsíců šlo všechno hladce. Pakledové jsou proslulí svou slabostí intelektu, a tak důvěřivě od Henrietty ve velkém kupovali vše, co nabízela: díry na hřebíky, bublinky do vodováhy, instantní teplou vodu i koncentrovanou tmu v pytlích. Vše pokazil až mazaný yridianský obchodník, který i poté, co mu Henrietta dala podíl ze zisku výměnou za mlčení, vše prozradil pakledským úřadům. Trvalo mu dlouho je o bezcennosti zboží přesvědčit, ale nakonec uspěl. Henrietta byla odsouzena ke dvaceti letům vězení. Zkušená švindlířka nezůstala pod zámkem dlouho. Svedla pakledského bachaře, který jí pomohl k útěku. Po návratu na Zemi zjistila, že její románek nezůstal bez následků. Možná to byl čas strávený za mřížemi, možná prožitý románek, který konečně pohnul jejím svědomím. Henrietta si dítě nejen ponechala, rozhodla se vychovat ho poctivě a skončila svou zlodějskou kariéru. Měla nastřádané značné jmění, pro jistotu však nežila příliš okázale. Právě naopak, byť její volba místa k životu se neobešla bez jisté dávky symbolismu. Jako svůj nový domov zakoupila proslulý Hollensbury Spite House, nejmenší dům v bývalých Spojených státech v malebném městečku Alexandrie. Zde se narodila její dcera, Otarie Mudd.
Smíšený původ udělal svoje, a tak Otarie byla po pakledském otci vždy spíše pomalejší – o hodně pomalejší. Díky milující péči své matky z ní však vyrostla slušná a loajální dívka, odhodlaná prokázat své kvality. Snad vlivem otcových genů měla mimořádně vyvinutý smysl pro poctivost a nejvíc toužila stát se strážkyní zákona. Pro matku, bývalou kriminálnici, to ze začátku byla trochu rána, ale i tak svou dceru nade vše podporovala. Kromě maminky jí byl velikou oporou i vrstevník ze sousedství a kamarád od dětství, Gjalt Lucassen. Ten ji vždy ochraňoval před šikanou chytřejších dětí, doučoval a pomáhal, jak se jen dalo. Díky tomu se snaživá Otarie prokousala školou, a nakonec se dostala i na akademii flotily, kam vstoupila společně s Gjaltem. Na radu Henrietty se raději vzdala rodového jména Mudd a dál byla známa jen jako Otarie. Její kariéra postupovala pomalu, ale přesto vpřed. Mezi ostatními kadety si musela své místo vydobýt, což se jí podařilo díky fyzickým dovednostem. Po matce zdědila bystré reflexy a skvělou mušku. Kromě střelby se stala šampionkou v Pétanque a Curlingu na meziplanetární úrovni. Ze své přirozenosti nastoupila k bezpečnosti a Gjalt nad ní i v ostré službě držel ochrannou ruku (díky pochopení nadřízených jim bylo umožněno sloužit společně).
Klíčovým bodem kariéry Otarie se stala mise během Dominionské války, kdy byla její jednotka obklíčena na planetě AR-558. Gjalt a dva další důstojníci padli do Jem Hadarského zajetí a podle informací od rozvědky by byl jakýkoliv pokus o jejich záchranu sebevraždou. Otarie neměla mentální kapacitu na pochopení složitých scénářů flotilních výzvědných špiček. Umanula si, že Gjalta zachrání. A jak už to bývá, když někdo neví, že něco nejde, prostě se sebere a udělá to. Sama pronikla do nepřátelského tábora a vysvobodila všechny tři zajatce. Za tento hrdinský čin byla odměněna křížem flotily, hodností poručíka a umístěnkou na U.S.S. Trondheim.
Charakter:
Poručík Otarie je především poctivá, snaživá a loajální důstojnice flotily. Ví, že má daleko do velkých myslitelů a nijak jí to nevadí. Svůj inteligenční hendikep dohání pílí a odhodláním, někdy hraničící až s umanutostí dokončit úkol, který je jí zadán. Není přehnaně společenská ani otevřená, ale když si někdo její srdce a přátelství získá, může si být jistý, že je to napořád. Ráda usíná za zvuku deště, miluje bublaninu a ve volném čase poslouchá hudbu ze starodávných gramofonových desek – žánr jakýkoliv, hlavně když se u toho může dívat na tu točící placičku.
Život a kariéra:
Z pozemské strany je poručík Otarie příslušnicí rodiny s pestrou minulostí. Její matka, Henrietta Mudd, je vnučkou nechvalně proslulého kriminálníka Harcounta Fentona Mudda. Věrná odkazu svého předka, dala se Henrietta už od útlého věku na dráhu pašování, krádeží a pokoutných obchodů. A byla ve svém řemesle dobrá, víc než dobrá. Vždy dokázala přesně vyhmátnout slabou stránku svých obětí. Například na Hipsteru III (jehož obyvatelé jsou proslulí zdravou stravou a smrtelným strachem z věcí jako lepek či laktóza) úspěšně přepadla místní centrální banku ozbrojená pouze bagetou v jedné ruce a krabicí mléka ve druhé. Ironií osudu byla při svých činech dopadena pouze jednou, a to na nejméně pravděpodobném místě – domovském světě Pakledů. Tam se Henrietta vypravila s vidinou snadného výdělku a rozjela portfolio svých nečestných obchodů. Po několik měsíců šlo všechno hladce. Pakledové jsou proslulí svou slabostí intelektu, a tak důvěřivě od Henrietty ve velkém kupovali vše, co nabízela: díry na hřebíky, bublinky do vodováhy, instantní teplou vodu i koncentrovanou tmu v pytlích. Vše pokazil až mazaný yridianský obchodník, který i poté, co mu Henrietta dala podíl ze zisku výměnou za mlčení, vše prozradil pakledským úřadům. Trvalo mu dlouho je o bezcennosti zboží přesvědčit, ale nakonec uspěl. Henrietta byla odsouzena ke dvaceti letům vězení. Zkušená švindlířka nezůstala pod zámkem dlouho. Svedla pakledského bachaře, který jí pomohl k útěku. Po návratu na Zemi zjistila, že její románek nezůstal bez následků. Možná to byl čas strávený za mřížemi, možná prožitý románek, který konečně pohnul jejím svědomím. Henrietta si dítě nejen ponechala, rozhodla se vychovat ho poctivě a skončila svou zlodějskou kariéru. Měla nastřádané značné jmění, pro jistotu však nežila příliš okázale. Právě naopak, byť její volba místa k životu se neobešla bez jisté dávky symbolismu. Jako svůj nový domov zakoupila proslulý Hollensbury Spite House, nejmenší dům v bývalých Spojených státech v malebném městečku Alexandrie. Zde se narodila její dcera, Otarie Mudd.
Smíšený původ udělal svoje, a tak Otarie byla po pakledském otci vždy spíše pomalejší – o hodně pomalejší. Díky milující péči své matky z ní však vyrostla slušná a loajální dívka, odhodlaná prokázat své kvality. Snad vlivem otcových genů měla mimořádně vyvinutý smysl pro poctivost a nejvíc toužila stát se strážkyní zákona. Pro matku, bývalou kriminálnici, to ze začátku byla trochu rána, ale i tak svou dceru nade vše podporovala. Kromě maminky jí byl velikou oporou i vrstevník ze sousedství a kamarád od dětství, Gjalt Lucassen. Ten ji vždy ochraňoval před šikanou chytřejších dětí, doučoval a pomáhal, jak se jen dalo. Díky tomu se snaživá Otarie prokousala školou, a nakonec se dostala i na akademii flotily, kam vstoupila společně s Gjaltem. Na radu Henrietty se raději vzdala rodového jména Mudd a dál byla známa jen jako Otarie. Její kariéra postupovala pomalu, ale přesto vpřed. Mezi ostatními kadety si musela své místo vydobýt, což se jí podařilo díky fyzickým dovednostem. Po matce zdědila bystré reflexy a skvělou mušku. Kromě střelby se stala šampionkou v Pétanque a Curlingu na meziplanetární úrovni. Ze své přirozenosti nastoupila k bezpečnosti a Gjalt nad ní i v ostré službě držel ochrannou ruku (díky pochopení nadřízených jim bylo umožněno sloužit společně).
Klíčovým bodem kariéry Otarie se stala mise během Dominionské války, kdy byla její jednotka obklíčena na planetě AR-558. Gjalt a dva další důstojníci padli do Jem Hadarského zajetí a podle informací od rozvědky by byl jakýkoliv pokus o jejich záchranu sebevraždou. Otarie neměla mentální kapacitu na pochopení složitých scénářů flotilních výzvědných špiček. Umanula si, že Gjalta zachrání. A jak už to bývá, když někdo neví, že něco nejde, prostě se sebere a udělá to. Sama pronikla do nepřátelského tábora a vysvobodila všechny tři zajatce. Za tento hrdinský čin byla odměněna křížem flotily, hodností poručíka a umístěnkou na U.S.S. Trondheim.
Charakter:
Poručík Otarie je především poctivá, snaživá a loajální důstojnice flotily. Ví, že má daleko do velkých myslitelů a nijak jí to nevadí. Svůj inteligenční hendikep dohání pílí a odhodláním, někdy hraničící až s umanutostí dokončit úkol, který je jí zadán. Není přehnaně společenská ani otevřená, ale když si někdo její srdce a přátelství získá, může si být jistý, že je to napořád. Ráda usíná za zvuku deště, miluje bublaninu a ve volném čase poslouchá hudbu ze starodávných gramofonových desek – žánr jakýkoliv, hlavně když se u toho může dívat na tu točící placičku.
Veronika „Hexx" Horová
Veronika „Hexx" Horová